Kapitola druhá

13. dubna 2015 v 18:21 | Abbie
Ahoj, tak jsem se včera pustila do díla. Už mám rozepsanou dokonce i třetí kapitolu. Mám šíleně moc nápadů a píšu pomalu :D A to mě štve xD No nic, užijte si to :)

Matthew

V cechu je veselo jako vždy. Jen škoda, že jim to budu muset zkazit.
Rozkopl jsem polootevřené dveře, které zavrzaly a všechny obličeje směřovaly na mě a dívčinu v mé náruči.
Prošel jsem společenskou místností a po schodech nahoru k pokojům.
Položil jsem její nehybné tělo na postel. Chvíli si sedl na židli a sledoval její andělský obličej.
Do pokoje vešla zdravotnice cechu a pohledem naznačila, abych odešel z místnosti.
"Mají na tebe hodně otázek. Měl by ses stavit dolů." Dodala a už plně věnovala pozornost zraněné dívce. "Jdi."
Naposledy jsem se po nich ohlédl a zavřel za sebou dveře do pokoje.
Sešel jsem dolů po točivých schodech a celý cech utichl při pohledu na mě. Zmatené tváře mi věnovaly pozornost a sledovaly každý můj pohyb.


Sedl jsem si k baru a podíval se do očí barmanovi. Otočil jsem se na židli čelem k cechu a povzdychl si.
"Kdo to je?" Zeptala se Leona a namotávala si pramínek blonďatých vlasů na prst.
"Nevím, nechci slyšet blbý otázky. Nemám na ně náladu." Sáhl jsem slepě pravící na sklenku vodky, co mi nalil barman. Nalil to do sebe a šel na vzduch.
Slunce už mizelo za kopce a chystala se noc. Cechy se pomalu probouzely a slavily úspěšný den.
Bohužel, náš cech už není takový, jaký býval. Veselý, plný smíchu a radosti…
"Měl by si vyrazit domů, za chvíli tu budou nájezdníci." Řekl hlas po mé levici.
Povzdychl jsem si a věnoval tomu staříkovi krátký pronikavý pohled.
"Tu dívku tu mít nemůžeme. Je to dost riskantní. Každý pozná, že není zdejší. Bůh ví, co by se mohlo stát s ní a ještě hůř s naším cechem." Promnul si bradku a zamumlal.
"Vláda by jen potřebovala dostat po hubě. Nemyslím si, že je až tak proti zákonu pomoct lidem v nouzi." Povzdychl jsem si. "Dobře, vezmu si jí domů."
"Zítra vyrazíte. Ráno vás tu nechci ani jednoho z vás vidět." Porozhlédl se kolem a vydal se k mohutným dveřím cechu. "Tuhle noc tu zůstaneš. Musíme naplánovat strategii na zítřejší zápas."
Vydal jsem se za ním. Jemu se nic nevysvětlí a jen tak svůj názor nezmění. Bylo by pošetilé vzdorovat jeho rozkazům.
Uviděl jsem to děvče, sedící na židli jako na trní. To, že nevidí ani jednu známou tvář, jí zneklidňovalo.
Přišel jsem k ní, abych jí řekl o tom, co bude dál.
"Kde to jsem?!" Vystrašeně seskočila ze židle a pár kroků ode mne odcouvala.
Chytl jsem ji za paži, aby neutekla. Vystrašeně se mi podívala do očí. Poznala mě.
"Uklidni se. Jsi Nahoře. Přinesl jsem tě sem." Uvolnil jsem stisk a pomalu sjel dlaní k zápěstí a dovedl zpátky na židli. Vzal si židli a sedl si naproti ní.
"Ty jsi mě zachránil?" Snažila se uklidnit, ale její hlas se pořád třásl a ruce potily.
"No, dá se to tak říct. Sama by si tam nepřežila." Sledoval jsem zapadající slunce přes tabulové okno. "Ty jsi Petra, že?"
"Par…" Zastavila se, když uviděla moji ruku, před její pusou.
"Od teď jsi Lewis. Petra Lewis." Podíval jsem se jí do očí. "Neber to tak, že by jsi za mě byla vdaná. Tady to tak nefunguje. Tady se tomu říká koncovka jména. Jsem Matthew Lewis, díky mě jsi tady. Proto budeš mít koncovku Lewis. Neboj, taky z toho nejsem zrovna dvakrát nadšený."
Chvíli na mě zírala a brala to jako pouhý vtip, než si to probrala v hlavě.
"Spousta lidí nás vidělo. Už nic jiného tvrdit nemůžeš." Barman přinesl skleničky s vodkou.
"Chci domů." Zavelela si.
"Nemůžeš." Podstrčil jsem jí skleničku, aby se napila.
V tu chvíli se začala třást a rozhlížet se kolem sebe.
"Brána je hned za cechem. Můžeš se o to pokusit." Pobídl jsem ji.
Jen jak to uslyšela, sesedla ze židle a běžela ke dveřím. Chvíli jí trvalo, než přišla na to, jak se otevírají.
Po chvíli jsem uslyšel bolestný jekot, který vydávalo to děvče.
"Asi jí napadlo to přelézt." Řekl Mistr.
Celý cech vyšel ven a sledoval, jak leží na zemi po zásahu z Nebeské věže.
"Dalo ti to ránu viď?" Zeptal jsem se a ona dětinsky přikývla. "Já vím, bolí to. Taky jsem to zkoušel." Pomohl jsem jí vstát. Tady si holka nemůžeš dělat, co chceš. Změníme tě pěkně od podlahy." Ukázal jsem na Dianu, aby šla ke mně a hodil pohled po kamarádovi z cechu, aby se o ni postaral.
Odtáhl jsem si Dianu dál od ostatních, abych jí řekl svůj nápad.

"Dobře, myslíš, že s tím bude souhlasit?" Zeptala se.
"Nevím, ale každopádně bude muset. Jinak to nejde."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se Ti povídka?

Ano 90.5% (19)
Ne 9.5% (2)

Komentáře

1 Jess Jess | 13. dubna 2015 v 18:32 | Reagovat

Já umírám! A umřu jestli okamžitě nepřidáš další kapitolu! Matthew! :33 Úžasný jméno! :3 Cech :3 Diana :D Co víc říct!? Jsi prostě skvělá! Pokračuj! :3 Už abys tu kapitolu fakt přidala! :3

2 Abbie Abbie | Web | 13. dubna 2015 v 18:36 | Reagovat

Prosímtě xD Zas tak úžasný to není xD Ale děkuju☺  
Matthew? Tak jasně, když jsi ho vybrala xD Cech c: Diana, njn xDDD

3 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 20:48 | Reagovat

Další, další..kdy bude? :O :D
(nejlépe hned) :D

4 Abigail Abigail | Web | 15. dubna 2015 v 21:51 | Reagovat

Jů, další kapitola, už se těším na tu třetí, co s ní bude dál?  Pěkná kapitola =)

5 Abbie Abbie | Web | 16. dubna 2015 v 17:33 | Reagovat

Děkuji holky, budu spát info jako další článek. Dozvíte se víc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama