Kapitola 3

8. listopadu 2014 v 17:03 | Abbie |  Ztracena ve snu

Kapitola 3


Rose

Druhý den, co jdu do školy. Druhý den. Jsem zvědavá, jestli to bude dneska lepší. Radši se budu vyhýbat Declanově partě a držet se Bena. Znovu za okny pršelo a ve třídě se rozléhal hluk deště. Třída se bavila, všechno to šlo v pohodě. Declana jsem zatím nezahlédla. Zneklidňovalo mě to.


"Jdu na záchod." Špitla jsem Benovi do ucha.
"Dobře, ale honem za chvíli zvoní." Upozornil mě. "Proč si sebou bereš mobil?" Zeptal se v půlce mé cesty. "Aby se nedostal do nepovolených rukou. A pro jistotu." Stáhla jsem si na zadní kapsu triko, abych zakryla telefon.
Na chodbě bylo hodně hlučno. Hlasy se rozléhaly všude po chodbě a navzájem se přehlušovaly. Chvíli mi trvalo, než jsem našla WC.
Chmatala jsem po klice, když v tom mě někdo čapnul za rameno. Leknutím jsem vyjekla a otočila se. Declan. Škubl se mnou a odtáhl na kluky. Ti, co zrovna byli vevnitř, si nás podezřele prohlíželi. Byla jsem zděšená, co chce, proč mě odtáhl a proč se ani v klidu nemůžu vyčůrat?
"Pusť mě!" Křikla jsem do prázdna u dveří od záchodu. Strčil mě do kabinky a vlezl si za mnou. Ten kluk se s mými protesty očividně párat nebude.
"Co to děláš?!" Okřikla jsem ho a mnula si místo, kde mě silně držel. Rozhlížel se kolem sebe a tlačil tělem dál ode dveří. Podíval se na mě rozzuřeným pohledem. "Co je?"
Strčil mě ke stěně a držel za paži. Znovu jsem vyjekla bolestí. Měl docela pevný stisk.
Vytáhl z kapsy u kalhot pomačkaný papír. Rozbalil ho a chvíli do něj hleděl svými jantarovými oči. Chtěla jsem nakouknout, co je na tom papírku, ale stihnul ho schovat a začal mi věnovat pozornost. "Ani nevíš, jak můj otec bude rád." Rozesmál se a vlekl mě pryč ze záchodů, pryč ze školy.
"Declane, pusť mě! Musím na hodinu!" Snažila jsem se mu vytrhnout, ale marně. Dovedl mě na parkoviště k autu, ve kterém seděl Oscar.
Táhl mé tělo dovnitř auta. Protestovala jsem, ale byl silnější.
"Nechci, aby mi tady vřískala." Ozval se Oskar, který startoval auto.
"Dobře." Promluvil otráveně a povzdychl si. Pohladil mě po krku. Ucítila jsem lehkou bolest a pak v tu ránu jakoby nevnímala.
*****
Najednou jsem uslyšela ránu jako z děla a postavila se na nohy. Když jsem otevřela oči, viděla jen tmu. Už nejsem na parkovišti. Kde teda? Uvnitř se mě zmocnila bezmoc, panika, strach…
Půda pode mnou byla měkká a můj nos vdechoval divný pach. Hnijící maso a krev. Pane bože. Bylo mi do breku a chtělo se mi křičet. Couvala jsem a couvala do neznáma. Nic jsem neviděla. Je to sen? Po chvíli jsem narazila na něco kovového a chladného. Prohmátla jsem věc. Byly to dveře. Našla kliku a lomcovala a lomcovala jako splašená. Pak začala i kopat a panikařit. Nakonec jsem to vzdala a sedla si na chladnou hrubou podlahu. Slyšela jsem se dokonce i zasténat, ale víc mě zajímalo, kde to jsem a jak se to všechno stalo.
Moje uši zaslechly cvaknutí zámku. Zdvihla hlavu a čekala, kdo se objeví ve dveřích. Dveře se rozletěly a stály tam dvě siluety postav. Koukala jsem na ně, ale přitom do prázdna. Jeden v nich ke mně přišel a postavil na nohy. Držel mě za obě zápěstí, abych se nemohla bránit.
V místnosti se objevilo jemné světlo čerstvě zapálených nočních lamp. Když se rozsvítila poslední, uviděla jsem Declana, jak si schovává sirky do kapes.
"Kde to jsem?!" Křikla jsem na postavy v místnosti. "A jak jsem se sem dostala?"
Declan se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ty to tu nepoznáváš?" Přišel loudavým krokem a rukama v kapsách k nám. "Strávila jsi dřív celkem dlouhou dobu. Jak si to tady nemůžeš pamatovat?" Rozmáchnul se a uhodil mě do obličeje. Doteď si na tu bolest pamatuji.
"Au! Co čem to mluvíš?!" Z očí se mi hrnuly slzy proudem. Declanův křivý pohled na mě byl asi v tuhle chvíli nejhorší.
"Mary, nedělej hloupou…" Chytl mě za bradu a odhrnul vlasy.
"Ale já nej -" Přerušil mou řeč dalším úderem do tváře. Radši už jsem mlčela a dívala se na špinavou betonovou podlahu.
"Drž hubu. Buď ráda, že ti dáme aspoň najíst." Strčil si ruce znovu do kapes. "Dlouho si tu pobudeš, dokud nedorazí otec. Upřímně se na tebe moc těší."
Pustil mě a oba dva se vydali ke dveřím. Ten, co mě držel, byl Marco. Celou dobu mlčel a jen pozoroval.
Týden? Cože? Jeho otec? Proč mě uhodil?! Co jsem mu udělala?! Já nejsem Mary!
S brekem si klekla na kolena a přemýšlela nad budoucností. To není sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se Ti povídka?

Ano 90.5% (19)
Ne 9.5% (2)

Komentáře

1 Jess Jess | Web | 8. listopadu 2014 v 17:12 | Reagovat

Ach bože! Ach bože! Ach bože! :OO Já jsem z toho jelen! xD Kdo je k sakru Mary?! :O A proč jí uhodil a všechny ty věci? :O :( Chuděra :( Doufám, že brzy se z toho dostane. :) Super kapča nemůžu se dočkat další! :3

2 Nats Nats | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:56 | Reagovat

Páni začíná to bejt dost zajímavý :D Honem piš další kapitolu :D A co je sakra zač Declan?? :O :D

3 *WeirdUfo* *WeirdUfo* | Web | 8. listopadu 2014 v 19:09 | Reagovat

tak teď už to rozhodně není Twllight!! úžasný O_O už se těším na další, tahle byla kratší než obvykle :/
jinak děkuju za komentář, nechceš si mě přidat do SB? :-)

4 Abbie Abbie | Web | 8. listopadu 2014 v 19:18 | Reagovat

[1]: To uvidíš Jessinkoo^^:3

[2]: Děkuju:)) Nech se překvapit :)
3

[3]: ^^ Snažela jsem se xD Áno, už jsem si napsala:)

5 Callia Callia | Web | 10. listopadu 2014 v 19:10 | Reagovat

Ou... Chudák holka. A Mary jo? Ale ona není Mary.. Nebo snad ano? :D Už se těším, jak se to všechno vysvětlí a co se stane v další kapitole. :D

6 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 20:50 | Reagovat

Mary? Cože? Doufám, že to v příští kapitole vysvětlíš! :D
Jinak krása :3

7 Lili Lili | Web | 19. listopadu 2014 v 19:08 | Reagovat

Super kapitola, začíná to být fakt napínavý, píšeš to moc hezky :)
Těším se na další. :)

8 Abbie Abbie | Web | 20. listopadu 2014 v 15:12 | Reagovat

[5]:

[6]:

[7]: Děkuju moc holky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama