Srpen 2014

Neaktivnost

10. srpna 2014 v 14:52 | Abbie |  Mix
Ahoj. Chci se vám omluvit za mou nízkou aktivitu. Nevím, jak dlouho to takhle ještě portvá, ale je horvo, dusno a u PC se mi vařit na zadku nechce. Vlatně se mi v tom pařáku nechce nic:D V takovémhle počasí mám pocit, že se mi uškvaří mozek:D Ani mi to moc nepřemýšlí. Povídky se mi psát nechce a už vůbec něco číst a kreslit. Nejradši bych šla nějak k vodě, ale bohužel...
Děkuju za pochopení.
( když tu nebudu, tak blogy neobíhám.)
Abbie...

Natsu

5. srpna 2014 v 16:06 | Abbie |  My drawing
Ahoj. Jsem tu s další kresbou tak snad se bude líbit ^^
Autor: Abbie
Doba kreslení: asi 45 min:D

Kapitola 3

3. srpna 2014 v 23:02 | Abbie |  Distance
The Distaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaance :D Myslela jsem, že bude o čeco delší... Co se dalo dělat, když jste tak nedočkaví:DD
Kapitola 3
"Ano, je to ona! Přísahám!" Vysvětloval. "No dobře. Budu ti tedy věřit. Zítra tě čekám i s úlovkem." Mluvil hluboký hlas v telefonu. "Nezklamu vás, pane." Odpověděl svá poslední slova a zavěsil.
*****
Tábor pomalu usínal v chladné a černé noci. Byl slyšet jen hlasitý zvuk cvrčků na vzdáleném poli. V chatkách se již nesvítilo a všichni spali. Kromě vedoucích a nás dvou… My dvě totiž běháme kolečka kolem chatek.
"Přidejte, co se loudáte?!" Okřikl nás Justin, který seděl na lavičce a potahoval cigáro. Vedle něj seděl Will. Nohu měl celkem v pořádku. Usmíval se od ucha k uchu do mobilu, který držel v ruce. Jako vždy by mě zajímalo, co tam asi tak zajímavého má.
Laura po chvíli zastavila, aby nabrala sílu a dech na zbylá kolečka.
Zatímco já jsem trochu přidala do běhu, abych měla pokoj.
Probíhala jsem trávou za chatkami, když v tom na mě z okna někdo skočil. Byl to mžik. Moje oči viděly, ale mozek nezaregistroval. Viděla jsem, jak na mě padá rozmazaná šmouha. Připlácla mě k zemi. Ta šmouha…To byl zase on!
"Zase ty?!" Vyjela jsem po něm. "Promiň. To nebylo naschvál." Slezl ze mě a posadil se. "Tak proč skáčeš oknem?!" Naštvaně jsem se postavila na nohy a pracně oprášila. " Šel jsem čůrat." Odpověděl a hrál si s trávou, kterou měl pod sebou. "Dobře" S úšklebkem jsem mu podala ruku, aby mohl vstát. Chytil se tedy a vyšvihla jsem ho na nohy jako on mě tenkrát. Cítila jsem, jak mu v rameni křuplo. Po tom zvuku jsem se cítila dobře. Mé vnitřní se já se tomu chtěla zasmát plně z celých plic. "ale záchody jsou tamhle." Ukázala jsem na opačnou stranu, než kudy mířil on. Po chvíli ticha se znovu se mnou dal do řeči. Nejspíš přemýšlel.
"Chodím do lesa." - nad tímhle tak dlouho přemýšlel?! "Do lesa se chodit nemá." Poučila jsem ho. " To říká ta prává!" Podíval se na mě a škodolibě usmál. "Chtěla jsem zkusit, jaká je voda." Snažila jsem se vyvlíknout. "A já chtěl počůrat nový strom!" Hrdě prohlásil. Trochu jsem se tomu zasmála, ale hned mi spadl úsměv z tváře.
"Proč jsi mi uškubl vlasy?" Nedalo mi to, musela jsem se zeptat. "Jen tak." Chvíli váhal, než to řekl. Přijde mi čím dál tím víc zvláštnější. "Děláš srandu?!" Dost mě to namíchlo. " Abb, promiň."
"Jak víš, jak se jmenuju?!" Začínal mě celkem děsit.
"Vím to. Chci se ti za to omluvit a nějak to všechno vynahradit. I tvoji ruku." Podíval se ustaraně na mou levou ruku. "Jestli po mě zase neskočíš, tak klidně."
"Dobře, domluveno. Jo a mimochodem, jsem Andrew." Představil se. Konečně vím, co jsem potřebovala. Už jsem se mu snad představovat nemusela.
Najednou za námi přiběhla Laura.
"Abbie, poběž a't už to máme za sebou!" Pobídla mě k běhu. "Tak zítra u snídaně, Andrew." Moc se mi to jméno líbilo. "Dobře, Abbie."
Díval se na mě, jak jak pomalu mizím v jemně ustálené mlze. Pak už jsem nezaregistrovala, kam se vydal. Doufejme, že zpátky do chatky. Přijde mi sice podivný, ale taky i milý a velmi sympatický naproti ostatním.
Po odpykání trestu jsme si šly lehnout konečně do postelí. Ten běh mě opravdu uspal.

*****
Druhý den ráno k nám do pokoje vtrhl vedoucí. Už jsem byla na nohou a obléknutá do sportovního. "Hej, Lauro! Budíček!" Snažil se jí Justin probrat.
Laura se konečně vyhrabala se z rozehřáté postele. "Jsem unavená, nechte mě ještě spát." Zamumlala na nás. "Já ji vytáhnu, Justine. Jdi na snídani, pokud jsme poslední." Nabídla jsem mu. "Před půl hodinou byl nástup a obě dvě jste ještě spali. Byli jste tak roztomilé, že jsem vás musel ještě nechat spát."
"Ježiš. Měl jsi mě vzbudit."
"Nechtělo se mi. A aspoň jste se prospali. Laura by stejně ještě spala." Podíval se na ospalou Lauru, jak pomalu slézá z vrchní postele palandy.
V tom jsem si vzpomněla, že na mě u snídaně čeká Andrew.
"Půjdu na snídani." Oznámila jsem. "To na mě ani nepočkáš?" Zeptala se mě Laura, která si vlezla do skříně a převlíkala se. "Nejsi malé dítě. Ehm Justine?" Podívala jsem se na něj, jak sleduje skříň, kde se převléká Laura.
"Pardon." Otočil se ke dveřím a vyšel na verandu.
"Lauro, už můžeš vylézt." Oznámila jsem jí.
"Díky."
Šla jsem pomalu do jídelny podle chatek po kamínkách. Nechtěla jsem si namočit boty ranní rosou.
V jídelně už byli všichni kromě Laury. Mé oči zahlédly Andrewa. Pozdravila jsem a sedla si k němu.
"Ahoj. Dneska mi to jídlo nějak nesedlo…" Chytl se za břicho. "Určitě je to jídlem? Nejsi nadmutej?" Smála jsem se. "Ne, to fakt ne. Půjdu do chatky. Tak zatím." Vztal a plácnul mě divným stylem do zad. Ale nějak jsem si toho nevšímala.
Mávla jsem mu, když odcházel ze dveří kuchyně. Hned jsem se dala do jídla. Není to tak strašné. Nechápu, o čem mluvil.
Po celkem dobrém jídle jsem se zase vrátila do chatky. Podívat se proč Laura nepřišla na snídani a kouknout se na boty, jestli se už usušily po včerejším běhání.
Na dveřích naší chatky byl nějaký papírek. Odlepila jsem ho od dveří a snažila se přečíst, co tam stojí.
"V deset u srubu. Andrew."
*****
Už je půl desáté. Měla bych vyrazit. Všichni už zavírají oči a ukládají se do hlubokého spánku po namáhavém dni plný běhání.
Laura dávno spal a já potichounku našlapovala ven na verandu. Byla hrozná zima. Je vidět, že rolák a legíny nestačí.
Vydala jsem se tedy na cestu.
Je mi divné, že jsem Andrewa celý den nezahlédla. Na pochoďáku a ani na obědě a večeři nebyl. Je to divné.

Srpen

1. srpna 2014 v 12:25 | Abbie |  Měsíce v roce
Ahoj. Když už máme ten srpen a venku je ošklivě... a všechno co jsem měla udět mám splněno... tak z nudy asi budu na pc... a nemám co psát...takže jsem se rozhodla otevřít novou rubriku o měsících v roce. Uvidím jestli Vás to bude zajímat a bude mít nějaký ten maličký úspěch.

Srpen je osmým měsícem roku gregoriánského kalendáře. České jméno pochází pravděpodobně od slova srp, což býval hlavní nástroj užívaný v raném zemědělství při sklizni obilí (tedy při žních), žně pak obvykle končily právě v osmém měsíci kalendářního roku.
V původním římském kalendáři (republikánském) byl název tohoto měsíce sextilis ("šestý") a měl celkem 29 dní. Při reformě kalendáře Gaiem Iuliem Caesarem roku 46 př. n. l. získal měsíc sextilis navíc jeden den, takže čítal dohromady třicet dnů.
Při Augustově opravě tohoto kalendáře roku 8 př. n. l., kdy byla upravena určitá nepřesnost v počítání juliánského kalendáře římskými pontifiky, navrhl Senát, aby byl měsíc sextilis přejmenován na augustus na počest reformátora kalendáře. Rozšířený názor říká, že z důvodu, že se nepovažovalo za dostatečně uctivé, aby měsíc pojmenovaný po současném císaři měl méně dní než měsíc pojmenovaný po Iuliu Caesarovi, dostal i měsíc augustus navíc jeden den, který byl následně ubrán z měsíce února, který od té doby má jen 28 (nebo v přestupném roce 29) dnů. Ale jsou některé indicie napovídající, že srpen měl 31 dní už po julianské reformě.
Aby neměly tři měsíce za sebou po 31 dnech, byl zároveň převeden jeden den ze září do října a jeden den z listopadu do prosince a tak bylo rozrušeno Sósigenovo pravidelné střídání dlouhých a krátkých měsíců.
Zdroj: google
Abbie...

Soul Eater

1. srpna 2014 v 1:18 | Abbie |  My drawing
Dneska jsem kreslila Soula Evanse xD Snad se bude líbit:)
Kreslila: Abbie
Doba kreslení: 30minut