Kapitola 5

29. července 2014 v 1:57 | Abbie |  Nespoutaná
Kapitola 5
"Ano?" Najednou bylo pekelné vedro! "Něco z tebe cítím." - To mě docela namíchlo. Ale co… Počkat, cítí?!
"Jakože smrdím?" Čichala jsem si k tričku. "Nemyslím vůni! Voníš dobře." Pochválil mě. "A co tím teda myslíš?" Pořád jsem nechápala. "Cítím z tebe vlka." Podíval se na měsíc. "Vlka?! No, já s nimi nežiju. Jen jsem jednoho viděla, včera to je vše." Nechápavě jsem se mu svěřila s naší včerejší událostí. "No, to jsem byl já." Podíval se na mě. "Cože?! Ty a vlk?! To nejde! Nedělej si ze mě srandu!" Byla jsem na něj rozčílená a zvýšila hlas. Zároveň jsem byla v šoku z toho, co to blábolí za nesmysly! "Nedělám… Opravdu jsem to byl já. Normální vlk by tě zakousnul. Chtěl jsem to udělat Vincenzovi, ale pak jsem pochopil, že k sobě máte velký vztah."
"A já jsem taky vlk?" Nechápavě jsem se zeptala.
"Ano jsi. Chceš to zkusit?" Zeptal se mě.
"Ano!" Odpověděla jsem mu odhodlaně. Nechci mu to říkat, ale považuju ho za velkýho blázna!
Zavedl mě na místo vzdálené asi půl kilometru od Laguny. Do lesa. Jako malá si pamatuju, že jsem se toho lesa bála. Strejda mi říkal, že tam na mě číhají strašidla. No, trošku měl pravdu.
Zastavili jsme na mýtině, která byla uprostřed lesa. Z pohledu na ni ji osvětlovalo jemné světlo měsíce.
Postavil se uprostřed a díval se na měsíc. Podívala jsem se také, co tam vidí.
"Podlehni mu." Mluvil tišeji.
Najednou začal zářit jako ten měsíc. Lekla jsem se co se to děje. Přeměnil se! Byla jsem v šoku! On měl pravdu! Je to sen! Oblečení se válelo kolem krásně zbarveného tmavohnědého vlka. Jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou.
Po chvilce jsem se uklidnila a znovu podívala na měsíc.
"Tak podlehnout jo?" Pohlédla jsem na měsíc. Po chvíli dívání se mi dostavil do těla divný pocit. Všechny kosti v těle se mi prohýbaly.
Začala jsem mít mnohem lepší zrak než předtím. Můj sluch a reflexy jsou daleko lepší! Když jsem se na sebe podívala… byla jsem chlupatá a neupravená. Měla jsem ryšavě hnědou barvu. Bylo toho slyšet víc, než jsem chtěla. Moje uši byli až moc citlivé. Pro člověka se to zdá klidná noc. Ale já slyšela každý nádech, pohyb vody, která byla hodně daleko od nás, sovy a různé ptáky vzdálené kilometry…
"Tak vidíš. Nakonec jsi to dokázala. Tvoje první přeměna může nastat jen při úplňku. Což dnes není. To nechápu. Ty už jsi někdy byla ve vlčí podobě?" Zeptal se mě a byl zároveň udivený. "Ne, nebyla. Teda aspoň myslím. Nepamatuji si na to. Já totiž ani nevím, že můžu mít vlčí podobu." Byla jsem z toho všeho udivená a pomalu si přestávám myslet, že to není sen. "Aha, no, já ti to chtěl jen ukázat. Nevěděl jsem, že se přeměníš." Odpověděl mi. "Já nevěděla, že se pohádka mých snů může stát skutečností." Nechápavě jsem kroutila hlavou a prohlížela si své nové tělo. "Co můžeme jako vlci dělat?" Zvědavost mě nenechala. Měla jsem pocit, že chci navždy zůstat vlkem. "No…podle toho, jak to myslíš." Odpověděl mi.
"To je jedno. Jdeme za smečkou ne?"
" Ne díky. Chce se mi spát." Falešně si přitom zívl.
"Já docela taky. Už bude po půlnoci a dala bych přednost měkké posteli v Laguně." Prohlásila jsem a protáhla se na náznak toho, že se mě zmocňuje únava a vyčerpání po dlouhém dni. "Dobře. Přeměna je lehká. Jen zavři oči a přemítej si v mysli pozpátku, svoji proměnu na vlka." Dořekl a přeměnil se a běžel se zakrýt za stromy a obléknout se. "Tebe nenapadlo si ty věci vzít rovnou za strom?" Chichotala jsem se. "Jen jsem ti to chtěl ukázat." Taky se tomu začal smát. "Jo, viděla jsem dokonce víc než TO." Kdybych byla v člověčí podobě, asi bych byla rudá.
Po přeměně jsme se oba dva vrátili do Laguny.
Stáli jsme na chodbě a chtěli si dát dobrou noc.
"Děkuju, že jsi mi to ukázal. Je to krásné, ale zároveň nevysvětlitelné." Mluvila jsem trošku ospalým hlasem. "Nemáš za co. Hodíš se do smečky."
"Myslí, že tam zapadnu?" Otázala jsem se.
"To si piš. Najdeš tam i kamarádky." Oznámil mi.
" Tak to bude skvělý." Zívla jsem. "Dobrou." Popřála jsem mu dobrou noc.
"Ať tě blechy štípou celou noc." Usmál se na mě. Měl tak sladký úsměv! Měla jsem chuť ho políbit! Klid holka, drž svoje emoce na uzdě!
Usměv jsem mu opětovala a šla na opačnou stranu, kudy šel on. Ke strejdovi do pokoje.
"Ájo, počkej." Otočil se za mnou.
Zastavila jsem se a zase ztuhla. Co zase chce?! To mě takhle hodlá pořád strašit?! Prosím, hlavně ať mi neřekne, ať se s ním jdu dívat na porno!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se Ti článek?


Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 29. července 2014 v 12:37 | Reagovat

Beru tě. :) Prosím přidej si mě do seznamu já jdu udělat totéž a omlouvám se že jsem nepsala ke článku :)

2 Jess Jess | Web | 29. července 2014 v 12:50 | Reagovat

xDDDDDDD Ten konec mě dostal! xDDDDDDD Jinak úžasná kapitola a strašně se těším jak to bude pokračovat! :3

3 Jess Jess | Web | 29. července 2014 v 12:50 | Reagovat

xDDDDDDD Ten konec mě dostal! xDDDDDDD Jinak úžasná kapitola a strašně se těším jak to bude pokračovat! :3

4 Abbie Abbie | Web | 29. července 2014 v 12:58 | Reagovat

[1]: Moc děkuju:) Nic takového ještě zavedené nemám:)

5 Abbie Abbie | Web | 29. července 2014 v 12:59 | Reagovat

[3]: xD Děkuju moc :)

6 uplick uplick | Web | 21. června 2015 v 22:48 | Reagovat

kdo pujci sve penize O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama