Kapitola 3

10. července 2014 v 16:02 | Abbie |  Nespoutaná
Kapitola 3
Druhý den ráno mě probudilo sluníčko, kterému tančili paprsky na mé dece. Strejda už je asi vzhůru. Vstala jsem, oblékla se a šla na snídani. Po snídani se šla podívat po strejdovi. Zametal chodník a cestu k hotelu. "Dobré ráno." Strejda si mě všimnul, aniž by se na mě podíval. "Dobré ráno. Nepotřebuješ s něčím pomoct? Dneska je hrozné horko." Utřela jsem si pot z čela. "Ne zlatíčko, nepotřebuji. A ano to je." Podíval se na rozpálené slunce. "Strejdo, běž si lehnout. Jsi unavený. Vím, že jsi celou noc pracoval." Nebála jsem se, že mi za to vynadá. Mám o něj strach. Je už starý a je toho na něj moc. " Asi máš pravdu. Zvládneš to?" Pustil koště na zem a narovnal se a protáhl. "Ano. Běž si lehnout. Dneska se o vše postarám. I o ty co přijedou." Cítila jsem v sobě velkou starost a usmála jsem se na něj. Strejda si teda šel lehnout. Vše jsem dodělala a uvařila oběd i pro paní Arcariovou. Za chvíli mají přijet. Ještě pro jistotu zkontroluju pokoje.
Konečně poslední pokoj! 150! A co nevidím? Nepořádek! Úplně jsem na tenhle pokoj zapomněla! Měli jsme tu asi dřív pěknou návštěvu na tomhle pokoji. Všude se válí láhve od alkoholu. Dokonce i zvratky. Doufám, že tenhle pokoj nebude muset nikdo nikdy použít. Honem jsem popadla mop, kbelík a šla vytírat a uklízet. Tohle úplně miluju. Ždímat hadr nacucaným zvratky. Za tohle, bych měla jít do nebe. Ne do pekla kam mě posílají všichni za to, že nic nedělám! Hlavně paní Arcariové se nelíbí, že trávím moc času s Vincentem. Myslí si, že mezi sebou něco máme. Ano to máme! Pevné a věrné kamarádství.
Bohužel to nestihnu. Už slyším u příjezdové cesty troubící autobus plný řvoucích lidí. Jen aby nevzbudili strejdu. Honem jsem běžela s hadrem z třetího patra dolů k autobusu. Že mě nenapadne ten hadr odhodit! Ne! Já musím běžet s hadrem od zvratků! Po chvíli jsem si ti naštěstí uvědomila a odhodila do křoví. Autobus už stál a lidi vystupovali. Řidič vykládal kufry, Vincenzo a zaměstnanec hotelu Ben pomáhali odnést kufry do pokojů podle seznamu. Překvapilo mě, že je tu i Vincent. Teď se hodí každá pomocná ruka. Honem jsem běžela pomoct. Vzala jsem poslední kufr. Ben se povídal s paní Arcariovou. Vincent se pokoušel udělat dojem na nějakou holku. Ještě kdyby uměl česky. Poslední kufr patřil na pokoj 150. Vzala jsem kufr nad hlavu a předběhla dav dětí, který si to mířili k Laguně. Ve třetím patře jsem vběhla do pokoje 150. Hodila kufr vedle postele a dokončovala to, co mám.
Po chvíli jsem uslyšela, jak někdo hýbe klikou. Schovala jsem se do koupelny. Do pokoje vešel kluk a za ním ještě jeden. První se ujistil, že je ve správném pokoji a jestli to je jeho kufr. Ano, byl. Začal si vybalovat a ten druhý také. Potichu jsem vytírala koupelnu. Asi o mně ještě nevěděli. Všimla jsem si, že ten první měl kaštanové vlasy. Druhý je měl blonďaté. Nijak zajímavý. Spíš mě zajímal ten první. No, to teď řešit nebudu. Jak se odsud sakra dostanu?! Mám snad vylézt oknem? Jo, dobře, to je v pořádku. Zabiju se. To je v pohodě. Hlavní přece je, že mě neuvidí! Fajn, okno vyřazuju z možností. Možná kolem nich proběhnu s hadrem na hlavě a neuvidí můj obličej a vyhnu se trapasu. To je taky fajn nápad. Ale já jsem tak chytrá, že někdo určitě zakopnu.
V tom mi ten kluk ulehčil moje přemýšlení. Sehnula jsem se pro mop a v tu ránu, když jsem se narovnala, stál přede mnou. Úplně jsem se ho lekla. "Copak tu děláš?" Zeptal se mě a smál se mi. Sice jsem mu rozuměla, ale nechtěla jsem na něj mluvit česky. Co když se mi bude smát za můj přízvuk nebo výslovnost? Radši ne. Necháme to na později. Stála jsem před ním jako tvrdé Y a nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Dívala jsem se mu do jeho zelených očí. A v hlavě jsem přemýšlela, jak uteču. Drze jsem se na něj podívala a pousmála. Upravila si vlasy a podívala se za něj. Jeho kamarád se válel na posteli smíchem. Začala jsem se z toho trapasu potit. Chtěla jsem se vypařit. Propadnout do země! Nakonec se mi ruce neovládly. Dala jsem mu kbelík na hlavu a utíkala a zavřela za sebou dveře. To bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat v této trapné situaci, být ještě trapnější!

Prosím, ohodnoďte v komentech jestli to má vůbec cenu :) Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám začít povídku Distance? Budeš ji číst?

Ano, budu 50% (3)
Ano, pokud bude čas 33.3% (2)
Ne, bude to určitě ztráta času 16.7% (1)

Komentáře

1 Callia Callia | 10. července 2014 v 21:29 | Reagovat

Dala jsem mu kbelík na hlavu?? WHAT? :DDDDDDD Takže už vím, jak nenápadně zmizet. :DDD Hodím klukovi kbelík na hlavu. xD A jinak pěkná kapitola. :D

2 Abbie Abbie | Web | 11. července 2014 v 10:26 | Reagovat

[1]: Áno xD Děkuju xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama