Kapitola čtvrtá

27. dubna 2015 v 10:00 | Abbie |  YOLO

Matthew

Greg si pod přilbou upravoval vlasy a uhlazoval.
"Gregu, půjdeme k bažinám. Je tam větší pravděpodobnost, že nás tam budou hledat. Musíme být tam, kde by jsme je nejméně čekali. Budeš mě krýt." Rozkázal jsem mu a podíval se na ostatní. "Vy strategii znáte. Nebudeme se v tom zbytečně šťourat."
Tým vstoupil do teleportačního kruhu, který nás přemístil do arény. Tým se rozutekl do ztracena podle rozkazu. S Gregem jsme vyrazili k bažinám, kde stál celý nepřátelský tým.
"A doprdele." Zaklel jsem. Greg udělal krok dál, kterým naznačoval ústup.
"Ty dva zvládnete, že, holky?" Zvolal vedoucí týmu, za kterým se objevily dvě dívky.
"A doprdele." Zaklel jsem znovu.
"Ahoj Matthewe, dlouho jsme se neviděli." Řekla jedna z nich.
"No nazdar, stihla jsi dát všem před zápasem?" Opřel jsem se o rukojeť meče zabořeného do země.
"Chceš to řešit teď?" Zašklebila se.
"Už není co. Jen ti chci připomenout, za co bude tvoje krev na mém meči."
"Hm, takže jeden na jednoho? To bude zajímavý." Obnažila si holé ruce a třela si ruce.
"Dneska bez rukavic? Ty víš, že na to nemáš, Tereso. Chceš mě jen zpátky. Abych ti dělal králíčka, který tě potěší a bude tě mít rád i přes to, jaká jsi špína." Zmocňoval se mě silný hněv a drtil rukojeť zdvihnutého meče.

V bažinách jsme zůstali jen já, Greg, Teresa a druhá dívka.
Greg zůstal stát, zatímco se na něj vrhla ta dívka. Myslí vytvořil bariéru, kolem svého tělo, která naprosto bránila zásahu. Upoutal její pozornost a odvedl ji dál od nás.
Nemohl jsem si nevšimnout, jak Teresu svrbí ruce. To jsem na ní vždycky miloval. Nedočkavá, prahnoucí po boji.
Mečem jsem se jí snažil seknout do boku, ale hravě meč chytila do rukou. Dal jsem jí nohou ránu do hrudníku, která ji odrazila. Rukou sklouzla po meči a způsobila si velkou řeznou ránu do dlaně.
"Myslel jsem si, že ženy dokážou dělat několik věcí najednou. Ale u tebe to asi neplatí." Provokatérsky jsem prohodil, když jsem ji dokopal tak, aby spadla do bažiny. "Pálí? Nedivím se ti. S tou rukou se rozluč." Klekl jsem si k ní, roztáhl jí nohy a dal si je na brnění, co mi krylo ramena před zásahem. Naklonil se k ní a meč jí přiložil k hrdlu. "Omlouvám se, že to bude tak rychlé. Chceš ještě něco říct?"
"Znepříjemním ti život ještě víc, než máš." Proklínala.
"To ti asi nevyjde." Měl jsem nutkání jí řezat pomaloučku, aby škemrala o svobodu a odpuštění.
"Tak to udělej. Zasloužím si to."
"No to víš, že zasloužíš, děvko. Ale byla by škoda, kdybychom se nepotkali na Bojových hrách." Odtáhl jsem se od ní a mečem jí usekl paži. "Přiznej porážku. Dneska končíš." Odepnul jsem jí bronzový řemínek z krku a připnul na meč.
Teresa se svírala v bolestech v bažině.
"Držte si skóre, je docela dost možné, že zrovna můj a tvůj tým se setká na Bojových hrách." S těmito slovy jsem běžel za Gregem, mu pomoct.
Spatřil jsem mrtvou dívku a pomláceného Grega.
"V pohodě kámo?" Podržel jsem ho a zkoumal mu rány.
"V pohodě. Doveď mě prosím k Fioře. Chci pokračovat." Celý roztřesený a slabý se postavil na vlastní nohy.
Pěstí jsem mu dal silnou ránu do břicha a podepřel ho, aby nespadl.
"Zůstaň tady. Jsi na to moc slabý. S tímhle zraněním Fiora nic nezmůže. Dobře jsi bojoval." Posadil jsem ho ke stromu a opřel o kmen. Podal si s ním ruce a vyrazil za ostatními.

"Zvládl jsi to? Kde je Greg?!" Strachovala se Fiora.
"Jsem v pohodě. Greg taky, jen už není schopný boje. Neboj, je v pořádku. Po zápasu za ním zajdi, abys mi věřila."
V tom naši debatu přerušil nepřátelský tým. Postavil jsem se před Fioru a bránil jí tělem.
"Kde je Thomas?" Špitl jsem.
Na odpověď mi jen pokrčila rameny.
V dobu, kdy jsme byli rozrušení, zaútočili. Rychle se naše myšlenky spojily a začaly pracovat, jako jedna velká. Vycítil jsem Thomase. Jeho blízkou přítomnost a polohu.
Seskočil z vysokého stromu a řetězy k němu přivázal velitele týmu a jeho členy. Využil jsem příležitosti a vrhl se na kapitána a podřízl mu hrdlo. Brzy na to jsem doplatil na svou chybu. Protivník Banditka mi prostřelila ruku skrz. Upustil jsem meč a chystal se na další bolestivý výstřel, když v tom zasáhla Fiora se svým pohotovým útokem, jí probodla dýkou hlavu. Zvedl jsem se a odepnul z jeho krku zlatý řemínek.
"Vystřel světlici." Zavelel jsem Fioře.
Přikývla a vystřelila magické světýlko na znamení, že bitva skončila. Vrátil jsem se pro Grega a spolu s týmem jsme se vrátili k teleportačním kamenům.
Těším se, až uvidím Petru a to, co mi řekne. Její andělský obličej mě posílí a znovu rozzáří.
Se zdviženými zbraněmi se nás všech šest vrátilo. V aréně nám siváci tleskali. Jásali, byli šťastní za naši výhru a úspěch.
"Mír, sláva a vláda bude naše!" Zařval jsem z plných plic. Na oplátku se nám dostavilo ještě více nadšení a potlesku.
Najednou jsem uviděl, jak se slzami v očích k nám běží Petra. Cela rozzuřená a plná hněvu se zastavila u Thomase. Napřáhla svou malou pěst, která měla malou jiskřičku magie. Trefila ho pěstí do srdce, která ho na místě usmrtila.
Diváci utichli a s panikou utíkali z arény.
"Petro…" Byl jsem celý v šoku z toho, co udělala. "Co jsi do doprdele udělala?!" Popadl jsem ji za ramena a pořádně s ní zatřásl.
"Matthew, to je ten, co mě znásilnil. Poprvé jsem to tady uviděla přes lacrimu. Přece si nemyslíš, že bych ho nechala žít?!" Utřela si slzy z očí a padla na kolena.
"Dobře, hlavně se uklidni, ano?" Klekl jsem si k ní a pohladil po její andělské tváři. "Už je dobře, ano?"
S maličkým náznakem úsměvu mi přikývla.
 

Kapitola třetí

20. dubna 2015 v 10:00 | Abbie |  YOLO
Ahoj, takže jedeme podle plánu! Tu máte třetí kapču!

Petra

Na starost si mě vzala dívka s bledými vlasy. Nebyla o moc starší než já.
"Posaď se." Ukázala na křeslo uprostřed místnosti a mile se usmála. Poslechla jsem.
Vrátila se ke mně s nůžkami, hřebenem a hadicí, která byla připevněná ke kohoutku u umyvadla.
"Co budeš dělat?!" Vystřelila jsem ze židle.
"Uklidni se," zasmála se. "jen ti upravím vlasy." Posadila mě zpátky do křesla. Poprosila, abych podržela hadici směrem dolů. Věci si položila na stolek a šla zapnout vodu.
Vzala si ode mě hadici a zaklonila hlavu. Vodou mi polévala vlasy a špína z nich odtékala kanálkem v zemi.
"Teď chvilku počkáme, než vlasy budou sušší." Prohrábla mi je a učesala.
"Kdo je Matthew?"

Info - příští týden

16. dubna 2015 v 17:40 | Abbie |  Události
Konichiwa.
Tento článek píši proto, že tu asi příští týden nebudu. Jedu totiž na atletické soustředění, které začíná od pondělí. Takže odě mne žádné články nečekejte v té době. Povídka YOLO se sem přidá automaticky v pondělí -to už budu odjetá- takže můžete číst xD.Přemýšlím, že YOLO bych vydávala každé pondělí.Přece jenom, by jste si na mé temto povídek zvykli a já také. Do YOLA jsem se celkem pustila a nehodlám se zastavit :D Každý den ve wordu napíšu minimálně dvě stránky, nebo celou kapitolu. Podle toho, o čem to je :D
Takže takhle. Přčeji vám hezký příští týden a potěšte mě svými novými články a povídkami, ať se nenudím!
Nashledanou ☺
 


Kapitola druhá

13. dubna 2015 v 18:21 | Abbie
Ahoj, tak jsem se včera pustila do díla. Už mám rozepsanou dokonce i třetí kapitolu. Mám šíleně moc nápadů a píšu pomalu :D A to mě štve xD No nic, užijte si to :)

Matthew

V cechu je veselo jako vždy. Jen škoda, že jim to budu muset zkazit.
Rozkopl jsem polootevřené dveře, které zavrzaly a všechny obličeje směřovaly na mě a dívčinu v mé náruči.
Prošel jsem společenskou místností a po schodech nahoru k pokojům.
Položil jsem její nehybné tělo na postel. Chvíli si sedl na židli a sledoval její andělský obličej.
Do pokoje vešla zdravotnice cechu a pohledem naznačila, abych odešel z místnosti.
"Mají na tebe hodně otázek. Měl by ses stavit dolů." Dodala a už plně věnovala pozornost zraněné dívce. "Jdi."
Naposledy jsem se po nich ohlédl a zavřel za sebou dveře do pokoje.
Sešel jsem dolů po točivých schodech a celý cech utichl při pohledu na mě. Zmatené tváře mi věnovaly pozornost a sledovaly každý můj pohyb.

Kapitola první

1. dubna 2015 v 21:15 | Abbie |  YOLO
Ahoj, tak tady je ta nová povídka. Vím, je to odfláknuté, ale do budoucna s ní mám velké plány. Tak si ji užijte xD
Petra
Žiješ jen jednou.
Musíš padnout na kolena. Musíš trpět a poučit se z chyb. Musíš projít peklem, abys mohl přijít do ráje.
Cpete nám pravidla ke hře, kterou nikdo nechce hrát.
Silnějším budeš tehdy, když budeš mít co ztratit.
Musím zpátky, ta panenka tam leží sama. Prosím, vraťme se pro ni. Prosím…
Otrokyně snů mi dala volnost. Její rudé vlasy přestaly obepínat mé tělo a nechaly padat, padat dolů do temna. Mé tělo podskočilo, duše vylétla a rozplynula se v realitě. Pomalu jsem nabírala ztracenou sílu z noční můry a intenzivně se nadechovala a vydechovala. Propocené tričko, kapky potu mi stékají po zádech, po čele. Oči zírající do temna noci. Dokonalá noční můra.
"To je vše, co si pamatuji, paní doktorko."
"To je v pořádku. Nevíš proč se ti zdají takové sny?" Posadila se na křeslo proti mně a položila mi ruku stehno.
"To opravdu nevím. Tvář té rudovlasé ženy znám moc dobře. Jako bych jí znala odjakživa. Jen si pořád nemůžu vzpomenout, kde jsem ji viděla." Její oči dloubaly v mých a její myšlenky byly na pochodu ve verzi psychologa.
"Cítíš se být poslední dobou neobvyklá?"
"Od té doby co se mi zdají ty sny," Přikývla. "tak cítím až moc přebytečnou energii. Díky těm nočním můrám spím jen čtyři hodiny denně, ale každým dnem mi vzrůstá energie jako nikdy předtím." Mnula jsem si zpocené dlaně v klíně a škubala rukávy na otrhané mikině.
"Nebuď přede mnou tak nervózní, jsem tady přece od toho." Vstala z křesla a šla si ke stolu zapsat poznámky o mém případě. "Tak za týden v dobu jako dneska, ano?"
Kývnutím jsem souhlasila a oblékala se u věšáku. "Nashledanou."
*****
"Už je vyřízený, nech ho!" Okřikovaly mně děti, které tvořily kruh, ve kterém jsem mlátila kluka.
"Ještě jednou řekneš jedno jediný křivý slovo proti mé rodině, tak si tě znova podám!" Plivla jsem na jeho roztřesené a pomlácené tělo.
*****
"Ty ses zase porvala?!" Štěkla rozzuřeně paní Aikenová. "Sakra Petro! Vypadni, dneska už tě nechci vidět!"
Jako kdybych do tohohle světa nepatřila. Lidi ze mě mají strach, nemají mě rádi. Chodím jako socka, chovám se jako kluk. Nejsem člověk jako oni. Nechci na sebe patlat tuny make-upu, malovat si nehty. Chci vypadat tak, jak vypadat mám. Na vzhledu mi nezáleží. Každý je nějaký. Ale já do tohohle světa rozhodně nepatřím.
Na konci hustého lesa jsem narazila na spolužáky. Se škodolibým smíchem se mi postavili do cesty. Neznámé tváře z gangu mi za zády svázaly ruce. Prudce mi s nimi škubli nad hlavu a já samou bolestí vyjekla. Z očí mi vyhrkly slzy a snažila se to zastavit. Začali mi něco nožem vyrývat do břicha. Dostávala jsem do něj pěstmi. Z bolesti mi znecitlivělo tělo. Pomalu jsem upadala do nevědomí.
Cítila jsem chlad na kůži. Mé tělo bylo nahé, roztrhané oblečení přede mnou zapalovali. V kapse mých kalhot zuřivě zvonil mobil. Určitě to je paní Aiken.
Oheň se rychle rozšiřoval a plameny stoupaly výš a výš. Mobil na posledy zachrčel svou melodii a nechal se roztavovat plameny.
Bolest přicházela na mé tváře, když se snažili o to, abych to všechno celé vnímala.
"Co ty špíno? Tvoji rodiče sou mrtví!"
Tahle slova a jeho smích mě probralo lépe jako budík do školy.
"Chcípni ty svině. Jdi za svou špinavou rodinkou." Rozepnul si pásek u kalhot a rozepnul poklopec. "Nejdřív se trochu zahřejeme."
Žadonila jsem, prosila, brečela, křičela. Nebylo to ničemu. Byl ve mně, a já stále křičela, aby přestal.
"Drž hubu, děvko, tady to nikoho nezajímá." Rukou mi drtil uvadlý krk a přidržoval za stehna.
Pomalu jsem ztrácela vědomí. Všechno bylo rozmazané. Ucítila jsem, jak mi na tělo bijí kapky deště, jak zastavil a pustil můj krk. Pustil mě i ten, co mi držel celou tu dobu bolestivě ruce nad hlavou. Uviděla, jak uhasíná oheň a moje na popel shořené věci.
Vzápětí na mýtině před lesem zahřměl silný hrom. Zem se zachvěla a krajina ozářila. Když se setměla do normálu, uviděla jsem mužskou postavu, která se ke mně přibližuje. Z jeho černého pláště se kapkami deště vypařoval kouř. Nebylo mu vidět do tváře kvůli kapuci, kterou měl přehozenou před půl obličeje.
Klekl si ke mně a prohlížel si má zranění a můj stav. Sténala jsem a snažila se ho dotknout. Křečovitě jsem uchopila jeho černý kluzký plášť. Mé tělo se chvělo zimou, ronila jsem slzy a potřebovala pomoc.
Rozhlédl se kolem a opatrně si odepnul plášť. Přikryl mě tou teplou látkou a vzal do náruče. Uvolnil si ruku, kterou mi lusknul prsty před obličejem. Mé oči se pomalu zavíraly a já upadla do uměle vyvolaného spánku. Co bude dál?

Návrat - Jako konečně, vážně?

8. března 2015 v 20:23 | Abbie |  Události
Konichiwa. Tak jsem se vrátila. Určitě jsem vám chyběla a jste moc natěšení na věci, co jsem zatím načerpala xD
Chci to vzít ve zkratce a moc to neukecávat. Takže:
Pracuji na novém designu ( už zase )
Mám novou povídku ( už zase, nic nenormálního, když se uráčíš konečně navštívit blog )
- Bude se jmenovat YOLO
Je to o dívce, která moc nezapadala do cyklu světa. Lídé jí za to nenáviděli. Na co být kopie ostatních? Podřizovat se? Po velmi nepříjemné věci jí pomohl chlapec Matthew. Ukázal jí svět, kam zapadá a může být sama sebou. Ale pořád ji bude čekat plno zvratů. Láska, magie, nové společenské povinnosti...
Abych to tady všechno sakra nevykecala xD
Tak, jste připraveni si namohnout oči a nacpat si další kravinu od Abbie do mozku? :D

Výkresy za měsíc + omluva

25. prosince 2014 v 16:07 | Abbie |  My drawing
Ahoj, konečně mě PC pustil na blog :D Tak se chci v první řadě omluvit za neaktivitu a za to, že nechodím na vaše blogy a nekomentuji. Nešlo to..
A tady vám dám nálož výkresů za měsíc :D Tak si to užijte :DD

Kluci jsou kluci, nebo holky?

28. listopadu 2014 v 18:03 | Abbie |  Mix
Ahoj, po dlouhé době zase pořádný článek, na kterém se mohu vyřádit a napsat vám můj názor k tomuto tématu.

Tento "styl" (pokud se to tak dá nazývat) je samozřejmě mezi ženami žádaný (ponechme už stranou, jaký typ holek na tohle letí...).

Kapitola 5

26. listopadu 2014 v 14:21 | Abbie |  Ztracena ve snu

Kapitola 5


Declan

Udělal jsem chybu. Mám výčitky, že tu holku budou muset zabít kvůli mé hlouposti. Přiznávám, jsem zvyklý si dělat, co chci. Ale tady už tomu tak není. Mohl bych ji mrtvou předat strýcovi a splnil bych to, co jsem slíbil. A nikdo by nepoznal rozdíl mezi dcerou a matkou. Jenže si nějak nemůžu připustit, že bych ji nechal takhle zemřít. To bych z ní radši sál a hrál si s ní. Jako s ostatními pošetilými dívkami, co tu zanechaly své životy jen kvůli touze.
Ta dívka přeci nic špatného neudělala. Nemůže za to, co provedla její matka. Nemůže za to, že má nepozornost ji přivedla do maléru. Kvůli tvé chybě tu kolísá mezi smrtí a vezením. Jiná cesta pro tu malou není. Mrzí mě to Rose…

Koník

17. listopadu 2014 v 21:36 | Abbie |  My drawing
Ahoj :) Jakto, že ještě nespím, když se jde zítra do školy? REBEL ne?:D
Chci se s vámi podělat o můj výkrej, který jsem dělala asi delé odpoledne :)
Tak tady ho máte:
Jak by jste to ohodnotili? :o
Abbie...

Kam dál